Zdroj: www.deprese.com
Poruchy nálady patří k nejčastějším duševním poruchám Příčiny jejich
vzniku jsou jak biologické, tak psychosociální. Nemoci vznikají právě
kombinací těchto dvou faktorů.
Prvním je vnitřní zranitelnost – selhání normálního emočního prožívání
a přeměna na prožívání plné špatné nálady a smutku. Je to biochemický
proces, spojený s oslabením řady mozkových systémů. Nejdůležitější roli
zde hrají genetické faktory. Druhým faktorem jsou vlivy okolí, například
stres. Mezi afektivní poruchy řadíme zejména bipolární afektivní poruchu,
depresivní poruchu, dysthymii, cyklothymii a krátkou rekurentní depresivní
poruchu.
Název antidepresiva je trochu zavádějící. Mají daleko širší uplatnění
než jen v léčbě depresivní poruchy. Používají se také u úzkostných poruch
včetně fóbií, u posttraumatické stresové poruchy, chronické bolesti,
při afektivní labilitě a patologickém pláči po cévní mozkové příhodě
apod. Nejširší uplatnění má dnes III. generace antidepresiv, selektivní
inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Příznaky deprese
se daří antidepresivy odstranit do 5-6 týdnů, pro prevenci dalšího zhoršení
je třeba antidepresiva užívat ještě několik měsíců potom. Závažnost
deprese spočívá v tom, že jde o periodicky se opakující onemocnění.
Vysazování antidepresiva by mělo být konzultováno s psychiatrem, zvláště
při zřejmé periodicitě nebo tendenci k chronickému průběhu.
Ani dnešní antidepresiva ještě nejsou dokonalá. V řetězu příčin a následků,
které vedou k depresi, zasahují totiž jen jeden článek někde uprostřed.
To je také důvod, proč se účinek antidepresiv ukáže až po několika týdnech.
Úprava souhry řady populací neuronů v mozku potřebuje čas, aby mohlo
dojít ke změnám, které nakonec vedou až k emoční proměně.
Deprese, patologický smutek, je psychické onemocnění, které se řadí
mezi afektivní poruchy. Jednou za život postihne 10 – 15% populace.
Začíná nejvíce mezi 25. – 35. rokem.
Jde o závažné onemocnění s rizikem chronicity a sebevraždy, zhoršuje
průběh chronických somatických onemocnění, snižuje kvalitu života, někdy
může vést až k invaliditě.
U pacientů v depresi byl v mozku zjištěn nedostatek biogenních aminů
(zejména serotoninu a noradrenalinu). Kdo dlouhodobě trpí depresí, tomu
se zhoršují některé parametry obranyschopnosti organismu. Riziko návratu
deprese u pacienta stoupá s každou prodělanou epizodou. Hlavními metodami
léčby deprese jsou farmakoterapie (léčba antidepresivy) a systematická
psychoterapie, používají se také elektrokonvulze a další biologické
postupy.
Duševní zdraví je stav duševní pohody, kdy člověk necítí například
nadměrnou bolest, neodůvodněné pocity viny nebo úzkosti, nejsou přítomny
potíže nebo omezení, které brání osobě v běžných činnostech.
Pokud dojde takové k odchylce od individuálního duševního zdraví, která
člověku brání v dosud běžných činnostech a jejich rozvíjení, je vhodné
vyhledat pomoc.
Nositel dědičnosti v jádru buňky. Je považován za východisko poznání toho, co se děje na molekulární úrovni. Geny jsou jakýmsi "předpisem" pro tvorbu různých enzymů, hormonů a jiných látek – neutransmitérů, jež přenášejí nervové vzruchy v mozku. Porucha dědičné informace může být příčinou některých chorob.
Velmi zjednodušeně řečeno: známe-li abecedu, písmenka genu, známe recept na vytvoření nepoškozeného produktu, který může nahradit chybějící nebo špatně fungující produkt genu nebo genů nemoci. To je základem genové terapie, která se snaží různými způsoby dodat do těla "zdravý" gen. Zatím má ovšem spíše teoretický význam a její praktické aplikace jsou dosti omezené. Prenatální diagnostika může zase vytipovat z buněk embrya v těle genetickou mapu plodu a rozpoznat v mnoha případech "chybný gen" a podle závažnosti způsobené poruchy doporučit další postup.
Tento syndrom definoval G. M. Reaven jako sníženou citlivost tkání na inzulin, poruchu tolerance glukózy, zvýšenou hladinu inzulinu v krvi, poruchu metabolismu tuků a vysoký krevní tlak. Prokázalo se, že lidé, kteří trpí depresí, vykazují často přítomnost metabolického syndromu. Platí, že s věkem roste jak výskyt tohoto syndromu, tak i deprese.
Věda, zkoumající nervové procesy na úrovni molekul a ve vzájemných souvislostech. Samotný pojem se používá již patnáct, dvacet let. Biochemie sledovala jen biochemické jevy – například změny na úrovni molekul. Neurobiologie naproti tomu nezachycuje už jen biochemické změny, ale např. metabolické změny spojené přímo s duševní aktivitou. Dostáváme se tak na novou úroveň poznání. Řadu procesů v lidském mozku jsme schopni vizualizovat stále lépe a přesněji . Začínáme chápat, co je podstatou složitých jevů, jako jsou emoce, které oblasti mozku jsou za ně zodpovědné a jakým způsobem fungují.
Jde o celoživotní odchylné nastavení osobnosti, které se projevuje nepříznivými nebo nadměrně zvýrazněnými povahovými vlastnostmi v oblasti nižších či vyšších emocí a nálad, pudů, temperamentu, vůle a charakteru.
Souborné označení pro poměrně širokou škálu různých škol, metod a technik léčení duševních poruch, přičemž vždy se jedná o působení na psychiku pacienta prostřednictvím psychiky terapeuta. Ústřední roli zde hraje slovo. Psychoterapie se provádí individuálně anebo ve skupinách, ale také v párech (partnerských nebo manželských) či v rámci celé rodiny (rodinná terapie v dětské psychiatrii).
Biologicky aktivní látka obsažená v krevních destičkách, v buňkách
gastrointestinálního traktu a v menší míře i v centrálním nervovém systému.
V centrálním nervovém systému se serotonin účastní především procesů,
které se podílejí na vzniku nálad. Jeho nedostatek způsobuje snížení
přenosu nervových vzruchů a tím pádem změny nálady a celkovou depresi,
případně podrážděnost a agresivitu. Změny v jeho metabolismu mohou být
odpovědné i za určité psychické poruchy.
Celá řada léků používaných v psychiatrii, ovlivňuje hladinu serotoninu.
Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze přesněji definovat. Úzkost a strach mohou nabývat takových forem z hlediska výskytu, intenzity a trvání, že mluvíme o úzkostných poruchách. Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější duševní onemocnění, neboť z celoživotního hlediska postihují až jednu čtvrtinu populace vyspělých zemí.